OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Našincovi dlhoročne a systematicky týranému nemeckými nezmarmi typu KREATOR, DESTRUCTION či SODOM sa môže zdať úsmevný dôvod založenia kapely DEMIRICOUS. Vraj nikto okolo nich nehral starý poctivý thrash metal, tak sa počas halloweenskej noci v roku 2001 rozhodli pre rozbehnutie vlastného projektu, v ktorom by tieto svoje chúťky dostatočne uspokojili.
Dve demonahrávky im stačili k tomu, aby presvedčili aj ľudí okolo seba, že to s tým thrashom myslia vážne a že je načase vydať debutový album. Zastrešení vydavateľstvom Metal Blade, producentsky ošetrení slávnym Zeussom (HATEBREED, SHADOWS FALL, THROWDOWN), prichádzajú s albumom „One“, ktorý DEMIRICOUS vlastnými slovami charakterizujú ako to, čo by aj oni sami počúvali, takže je vraj celkom logické, že si to s chuťou zahrajú. Americký thrash metal starej školy. Fanúšikovia SLAYER si môžu s ironickým úsmevom robiť čiarky, koľko riffov si DEMIRICOUS požičajú od ich miláčikov. Nuž, nie je toho málo, ale povedzme si na rovinu – dá sa v takomto prípade inak? Základný stavebný kameň hudobného výrazu DEMIRICOUS je teda jasný. Pridajte si k nemu pomerne výrazné stopy po punkovej plesni a starom prašivom americkom HC a obraz o albume „One“ máte v podstate dokonalý. Chlapcom to hrá naozaj slušne, najsilnejší sú v najkratších kúskoch – dve a pol minúty trvajúca rúbanica „Heathen Up (Out For Blood)“ nech je žiarivým príkladom ich tvorby. Produkcia s decentným staromódnym nádychom robí z dosky „One“ záležitosť, ktorá môže osloviť aj staré metalové zvery. Že majú DEMIRICOUS radi mladí metláci, je celkom jasné – popri koncertoch s THE BLACK DAHLIA MURDER, EXTOL či OBITUARY si zahrali aj na hlavnom pódiu vychyteného New England Hardcore and Metal Festu. V týchto dňoch dokonca brázdia Európu po boku výborných STILL REMAINS.
Thrash metal začína byť akosi v kurze. V prípade „One“ ide po albume od SPEED/KILL/HATE v relatívne krátkom čase o ďalšie dielo, ktoré musím chtiac-nechtiac pochváliť. Na švédske vraždy DARKANE, THE HAUNTED alebo CARNAL FORGE sa to samozrejme nechytá, ale čo nie je, môže raz byť.
Thrash metal začína byť akosi v kurze. V prípade „One“ ide po albume od SPEED/KILL/HATE v relatívne krátkom čase o ďalšie dielo, ktoré musím chtiac-nechtiac pochváliť. Na švédske vraždy DARKANE, THE HAUNTED alebo CARNAL FORGE sa to samozrejme nechytá, ale čo nie je, môže raz byť.
6,5 / 10
Nate Olp
- spev, basgitara
Chris Cruz
- bicie
Ben Parrish
- gitara
Scott Wilson
- gitara
1. Repentagram
2. Withdrawal Divine
3. Vagrant Idol
4. Beyond Obscene
5. Perfection And The Infection
6. Heathen Up (Out For Blood)
7. Cheat The Leader
8. Matador
9. To Serve Is To Destroy
10. Ironsides
11. I Am Weapon
12. Hellraisers
One (2006)
Demo Anno 2004 (4-skladbové EP) (2004)
Demo Anno 2003 (4-skladbové EP) (2003)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 40:15
Produkce: Zeuss
Studio: Planet Z Studios
Napriek tomu, ze to znie cisto slayerovsky, mna to chytilo
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.